„Převést příběh Oráče a Smrti s jeho silným etickým a duchovním rozměrem do smysluplného, přesvědčivého, působivě vypointovaného libreta byl úkol, s jakým jsem se do té doby – a vlastně dosud – nesetkal. Byla to náročná, ale zároveň krásná a inspirující práce, jejíž přidanou hodnotou byla opětná spolupráce s Emilem Viklickým. Oráč z Čech je strhující, nadčasové dílo.”
(Pavel Dominik – autor libreta)
„Přes 600 let starý text Jana ze Žatce /Johannes aus Saaz/ je naprosto ideální pro operní drama. Je až neuvěřitelné, jak tento text nezestárl, dá se vztáhnout na současnost. Dvě hlavní protichůdné postavy: mladý Oráč, jemuž Smrt vzala ženu je rozhořčen – dramatický tenor, místy skoro atonální či dodekafonický. Oproti němu Smrt, která má vždy pravdu - melodický mezzosoprán.
V kontrastu těchto dvou postav, dvou poloh – je pro autora hudby nádherné napětí, drama. Rozhodčím jejich disputace o životě a smrti je třetí „postava”, tou je smíšený sbor. Závěrečná sborová scéna Lux Aeterna, In Gloria Tua - je nádherným završením tohoto starého a přesto nesmírně současného textu z roku 1401.”
(Emil Viklický – autor hudby)
„Opera Oráč z Čech je spirituální oratorium. Libreto Pavla Dominika se zakládá na středověké disputaci Jana z Žatce z roku kolem 1400 a již tento fakt, že se odkazuje na více než 600 let starou a jíž nastupujícím humanismem protkanou mysl, tomuto zhudebněnému „dialogu“ dodává absolutně nadčasovou dimenzí. Oráč coby alegoricky prototyp člověka, který se pokouší vyrovnat se smrtí své milované ženy, s personifikovanou Smrtí samotnou rozmlouvá o smyslu lidského života a nakonec se dostává až k samotnému „božímu soudu“: role Smrti je v životě důležitá, dává životu smysl a zase bez života by rovněž nebylo smrti. Co je v životě důležité, jsou pevné morální cíle – a víra. Ovšem co jsou dnes morální zásady a v co vlastně dnes věřit? Toť otázky, ke kterým nás toto dílo vede. I dnes se stále snažíme vyhýbat smrti, místo, abychom se v té hektické době zastavili, vzali si čas a popovídali si s ní. Takto se něco dozvíme, jen tak snad pochopíme lépe ten krásný život. „ (Rocc – režisér scénického provedení v roce 2018)
Obsazení:
Smrt – Eliška Sedláčková – soprán
Oráč – František Slíž – tenor
Členové komorní sboru MUSICA DA CAMERA BRNO a KOMORNÍHO SBORU LENKY DOHNALOVÉ-MLYNÁŘOVÉ
(Lenka Knechtlová, Dominika Ďurišová, Martina Fialová – soprán, Nela Kromerová, Kateřina Korcová,
Veronika Hanáková, Pavla Hernandezová – alt, Lukáš Polanský, Jakub Staněk, Rostislav Zbožínek – tenor, Martin Franze, Lukáš Sotolář, Jan Vaculík – bas)
Sbormistr Martin Franze
Hudební nastudování, dirigentka – Ema Mikešková
Produkce – Studio Volantes
Orchestr:
Lukáš Mik – housle
Josef Janda – viola
Lukáš Polák – violoncello
Anežka Moravčíková – kontrabas
Radana Přikrylová – flétna, pikola
Iveta Trojanová – hoboj, anglický roh
Natálie Khemlová – fagot
Petr Jurášek – trubka
Šimon Pavlík – trombon
Richard Mlynář – klávesové nástroje
Petr Hladík – perkuse
Jan Borák – perkuse
Tento projekt proběhl za podpory OSA Partner a Nadace život umělce.